Obkladačské práce Tomáš Palovský

rekonstrukce bytových jader – vše pro koupelnu a byt – opravy a úpravy interiérů


Co děláme

 

 

Ceník obkladačských prací

 

 

Ceny za práci nelze určit bez znalosti:

-  rozměrů místnosti
-  členitosti místnosti
-  nároků na řezání kamenických rohů
-  velikosti obkladů či dlažby (velký formát je podstatně pracnější)
-  šíře spáry (úzká spára klade mnohem větší nároky na přesnost a pracnost)
-  velikosti a počtu otvorů (vrtání do tvrdé slinuté dlažby není jednoduché)
-  nároků na vyrovnání nerovných stěn
-  druhu hydroizolace
- druhu spárovací hmoty (pryskyřice je oproti klasické spárovačce podstatně dražší a pracnější, ale podstatně lepší – hlavně na podlahy. Pro vás ale může být někdy problém sehnat obkladače, který to umí).

Další vysvětlení vidíte např. zde

V případě, že vám někdo dá rozpočet, bez znalosti těchto údajů, je to k zamyšlení, nebo jde o minimální řešení, které jistě dozná větších změn.
Zkontaktujte mne prosím, rád Vám udělám  nacenění dle konkrétních podmínek.

———————————————————————————–Onehdy mne oslovila jedna známá, zda bych jí neobložil koupelnu. Že jí to známý zedník obloží za 250 Kč/m2. Řekl jsem ji, ať si to tedy nechá udělat od něj. Že já to za tuto cenu neumím.Proč?Rozděluji řemeslníky z oboru na zedníky a obkladače. Obkladač je nejlépe vyučený zedník, který pouze obkládá a jen občas (když je to při rekonstrukci nutné) udělá zednické práce. Zedník dělá zednické práce a když se naskytne občas příležitost, tak taky obloží. Je na vás, koho si vyberete.Obkládání podle velikosti  bych rozdělil takto:- Obložení do 20×30 cm s většími spárami udělá skoro každý. Ale pozor, udělat dobře naopak malou mozaiku není jednoduché.

- Obložení 30x60cm – někteří obkladači to vzdají vzhledem k tomu, kdo dnes všechno obkladačství dělá. Pouze tak jeden z deseti-dvaceti to udělá velmi dobře a s malými spárami .
Vím o čem mluvím, občas sháním pomocné obkladače nebo předělávám koupelny po “takyobkladačích”.

- Obložení nad 30x60cm – budete mít pravděpodobně dost velký problém sehnat někoho, kdo vám to udělá velmi dobře (a to bez ohledu na cenu, jakou jste ochotni zaplatit !!).

Rozdělme si obložení na tři stupně kvality

1) Obložení (rozuměj rychlé naházení dlaždic na stěnu).
2) Slušné průměrné obložení
3) Velmi dobré obložení

Časový rozdíl mezi dobou obkládání kvality  1) a 3) může být u větší koupelny NĚKOLIK dnů !.
K tomu přičtěte cenový rozdíl mezi materiálem (lepidlo, spárovačka …) z marketu a od renomované firmy (cca 2x dražší) a máte důvod rozdílných cen.
Problém je, že z nacenění poznáte jen druh materiálu. Nezbude vám tedy nic jiného, než vidět nějakou minulou práci obkladače.

V nouzi možná stačí zajít jako potencionální klient na jeho současné pracoviště a nechat před sebou obkladače uříznout ze svého obkladu alespoň 60 cm kamenického rohu. Když to neumí bez jakéhokoliv oštípnutí hrany je to první signál. V případě, že nebudete dělat kamenické rohy, alespoň rovný řez pilou (všechno nejde jen lámačkou).

Profi kotouče na vodou chlazenou pilu stojí okolo 5 tisíc a po pár větších koupelnách, kde bylo nutno hodně řezat tvrdou slinutou dlažbu začně kotouč štípat povrch obkladu. Je nutné buď koupit za dalších 5 tisíc nový nebo rezignovat na kvalitu a pokračovat. Že výměna není samozřejmá jsem pochopil, když se jeden architekt podivoval, že řezané hrany kamenických rohů nejsou oštípané, s tím, že mu jeho obkladači léta tvrdí, že to jinak nejde.

Toto všechno souvisí s celkovou cenou.
Logicky tedy v trojúhelníku Cena-Kvalita-Termín můžete mít pro vás optimální jen jednu, maximálně dvě veličiny ze tří.
Přičemž najednou cenu a kvalitu zřejmě mít nebudete a všechny tři by spadaly do oblasti sci-fi. Jakou jednu nebo dvě si vyberete?

Předpokládejte, že dostanete to, co jste si zaplatili
Nechci nikoho urazit (třeba existuje, ikdyž jsem ho ještě nepotkal), ale alespoň v Praze za 250 Kč/m2 dostanete s největší pravděpodobností kvalitu 1), s hodně velkým štěstím kvalitu 2). Protože obkladač, který za tuto cenu bude dělat v kvalitě 3) pravděpodobně zemře hladem. Teď ale nemluvím, např. o velkých jednoduchých plochách s většími spárami, kde není třeba řezat.

Srovnání řemesel
Tapetáři si vezmou za nalepení tapet cca 100 – 170 Kč/m2.
Kladeči plovoucí podlahy také cca 100 Kč/m2. Přitom např. jedna velká lamela měří např. i 2m x 20 cm. Stačí kladívkem spojit 2 lamely a máte skoro 1 m2. Stejná cena za m2 bývá u položení lina či koberce bez nalepení. A že by se topili tito řemeslníci v penězích se nedá říci.
To je reference, s kterou srovnávejte pracnost obkládání a jeho cenu. I u malých zakázek vás obkladač navíc kvůli spárování a silikonování musí navštívit minimálně 2x.

Možná nevíte, že obklady jsou více či méně prohnuté (udržet pak všechny čtyři růžky na kříži spáry je u větších obkladů celkem problém. 
Dále obklady nejsou přesně pravoúhlé. Také nejsou stejně dlouhé a vysoké. I u kalibrovaných obkladů 30×60 není délkový rozdíl 0,5 mm žádná zvláštnost. Budete se divit, ale při malé spáře a bez pracného kompromisního dorovnávání to je vidět. Tyto tolerance se mohou při špatném výběru obkladů z krabice navíc sčítat.  A to mluvím o kalibrovaných obkladech přes 1000 Kč/m2, u normálních bývá tolerance o dost větší. Myslete na to, až si budete chtít koupit velkoformátový obklad za 300 Kč/m2 (zřejmě made in China) a požadovat malou spáru a rovné, z plochy nevyčnívající rohy.

Laici si myslí, že stačí založit řadu a jen mechanicky nastrkat křížky mezi obklady a je hotovo. Kdysi to platilo při formátech 15x20cm a spárách 4 mm a v nechvalné kvalitě 1) se to dělává i dnes na větších formátech.

Ze všech těchto nedokonalostí udělat při malých spárách velmi pěkné obložení zabere sakra hodně času.
Řekl bych že mnohonásobně více než tapetování nebo pokládání podlahy či koberce. Proto nemůže být cena kvalitního obložení jen o něco málo vyšší.

A to nemluvím o výřezech na vodní pile, vykružování otvorů do tvrdé slinuté dlažby, kamenických rohů atd.

Omlouvám se za školení, ale když si já osobně vybírám na něco nějakou firmu (řemeslníka), hledám na jeho webu především jeho názory a filozofii a to i mezi řádky. Nikoliv jen fotky, ze kterých se většinou zas tak moc nepozná.

————————————————————————–
Nadprůměrná kvalita a  pečlivost mojí práce znamená větší časovou náročnost  a tedy i cenu vyšší, než je cena průměrná.
Ale také 5 let záruky  (nepracuji např. s lepidly ze supermarketů, ale od renomované firmy Mapei).

Cesta hledání nejnižší (na kost ohlodané) ceny, i u tak finančně podceněné práce jako je obkladačství,  je cestou do pekel. Bohužel tato zkušenost je víceméně nepřenositelná.

Na obklady budete koukat třeba i 10 či 20 let. Určitě vás potěší, když vám třeba návštěva obložení pochválí. Nesnažte se ušetřit za každou cenu pár tisíc, nemusí se vám to vyplatit. A při rozprostření třeba na 10 let jsou to jen drobné.

Budu rád (a věřím, že později i vy), když zvolíte jistotu.

————————————————————————————————————————————————————————————————

Zásady obkladačské práce

Základem je dobře promyšlený spárořez z koupelnového studia či sestavený za pomoci obkladače.Velké formáty a obklady vyžadují perfektní přípravu podkladu, protože jakékoliv nerovnosti by se na velkých obkladech s úzkými spárami či na mozaice projevily. Spáry bývají totiž jen 1-1,5 mm.
Nepřesnost položení jedné velkoformátové dlaždice se spárou 1mm již dále nejde nepozorovaně napravit a se vzrůstající vzdáleností od místa problému se nepřesnost vlivem “páky” zvětšuje.
Proto je vhodné si na větší formáty najít obkladače, který se na to specializuje a je schopný velké formáty zvládnout. A má na to tedy i nářadí.

Estetické zásady

Kamenické rohy na 1m obkladech


zvětšit


zvětšit

Obkladačské desatero


Základním kamenem sestavení „obkladačského desatera“ se pro mě stala dosti často pokládaná otázka – Jakým způsobem poznám kvalitního obkladače?
Začal jsem si psát jednotlivé body, upravoval jsem si jejich pořadí a zjistil, že každý bod je důležitý, a že každý má své velké opodstatnění v celém obkladačském řemesle. Navíc jsem si spočítal, že je jich rovných deset, a po vzoru různých reklamních sloganů /jako např. 5P, sedmero porovnání, třikrát s … a dost/, jsem se rozhodl do éteru pustit slogan „obkladačské desatero“.Dnes si dovolím s nadsázkou tvrdit, že kdo nesplňuje i jenom jeden bod z desatera, ten není obkladač a ani by neměl být.

Má pořádné nářadí
Ano, termín má pořádné nářadí platí snad několika násobně. Neumím si představit, jak na stavbu přijde řemeslník, má v ruce jeden kbelík, z toho mu kouká zednická lžíce, ulomený metr a ještě nějaké podle něho obkladačské nářadí. I když představit si to umím, ale jak takový člověk chce odvést kvalitní řemeslnou práci? Takže již při prvním pohledu na řemeslníka by každý měl rozeznat jakým nářadím disponuje. Pan obkladač musí být vybaven mimo jiné kvalitní řezačkou, musí mít sadu stěrkovacích hřebenů a špachtlí, nářadí na spárování, speciální zabrušovací a vykružovací nástroje a mnoho dalších. Právě první pohled na řemeslníka přicházejícího pracovat je klienty, zákazníky hodně podceňován. Určitě každému, a hlavně v dnešní době, bude zatěžko vyhnat ihned po příchodu řemeslníka, ale jak nám chce práci udělat, když nemá pořádně s čím?
Před zahájením práce si důkladně promyslí průběh spáry
Již v názvu tohoto jednoho z desatera je i laikovi zřejmé co je tím myšleno. Obkladač, který se přijde podívat na zakázku, nebo když přijde zahájit svoji práci, a vlastně nezačne-li hned pracovat, tak to je správné. Osobně znám obkladače, který i několik hodin přemýšlí a ihned nepracuje. Co má vykonat? Je potřeba si obkládaný prostor důkladně rozměřit, překontrolovat rozměry obkladového materiálu, spočítat si dořezy, vypočítat ideální šíři spáry, zamyslet se nad umístěním zařizovacích předmětu, prostě vidět kde jak která spára bude probíhat, kde jak která spára bude vystavena v celém prostoru očím, které budou obkládaný prostor využívat. Jednoduchý příklad, vstoupím do jednoduché místnosti WC, kde proti otevření dveří stojí zařízení, tak spára na stěně za zařízením musí být uprostřed nebo rozmístěna symetricky. Nemůže být tak jak vyjde obkladačka. Potom i sebedražší, sebe krásnější obklad bude vnímán, jako, že tomu něco chybí.
Při práci vnímá a vidí dominantu prostoru
Opět před zahájením obkladačských prací musí obkladač si určit co vlastně je bráno jako vstupní místo pro lidské oči při vstupu do obkládané místnosti. Někdy to může být například sprchový kout, vana, protilehlá stěna s ornamentem, obraz v koupelně, vnější roh s poličkou, zvláštní přání zákazníka a podobně. I v podlaze je nutno toto vidět. Někdy to je například střed podlahy, jindy listelka, spojené dalších místností, schod nebo naopak zapuštěný plocha u krbu. Zjednodušeně kam padne lidské oko ihned, to je nutno brát jako dominantu prostoru a od ní dále odvíjet další obkladačské práce, hlavně toto je ve spojení s průběhem spáry popsané dříve.

 

Nechává probíhat spáry
Nechává probíhat spáru, toto je formulace, která je velmi složitá. Samozřejmě pro provedení splnění úkolu je nutno volit pro montáž obkladů a dlažeb naprosto vhodně do sebe zapadající formáty. Jedna varianta probíhání se může myslet průběh spáry, kdy přímo navazuje spára ve stěně na spáru v podlaze a to v jedné místnosti. Zde je potřeba velice důkladně rozměřovat před zahájením prací, jelikož se pohybujeme v prostoru uvnitř „krabice“, ale výsledná práce je krásná. Další variantou je nechat probíhat spáru ve stejném druhu dlažby v několika po sobě navazujících místnostech. Například spára, které může i rodinném domky být dlouhá kolem 15 metrů a procházet třemi až čtyřmi prostory musí v jednom směru, pohledu jasně rovná, v žádném případě by neměla být v místech prostupu přerušována a navazováno jiným směrem.

 

Využívá moderní technologie pokládky a všechny obkladové prvky
Sloganem je nutno vyzdvihnout, že obkladač neobkládá zastaralou metodou, tak zvaně „ na buchty“. I když věřím, že takto neobkládá snad již nikdo. Vývoj jde stále dopředu a obkladač musí jít s vývojem, moderní technologie šetří hlavně čas, jak pracovníkům tak zákazníkovi. Správný obkladač musí umět právě rozeznat, kdy je nutno na úkor času práce, spěchu zákazníka použít „rychlejší materiál“. Obkladač o těchto materiálech musí vědět, musí se stále vzdělávat, učit a nabízet je. A využívá všechny obkladové prvky? Zde například musí u podlahy použít soklové nebo schodnicové prvky, nesmí šetřit a řezat tyto doplňkové prvky z vlastních dlažeb. Sokl u podlahy nařezaný z vlastní dlažby a dokončen lištou je jedna z nejotřesnějších odvedených prací jaké obkladač může vytvořit. Obkladač dále musí umět osadit dnes všechny dostupné dekorace obkladů , bombata, listely, zapuštěná zrcadla, dekorace, musí provádět, lze-li kamenické rohy, obezděné i kulaté hrany van. Musí umět použít rohové, ukončovací lišty, dilatační lišty. Základem úspěchu odvedené práce je umět odborně zakomponovat výše popsané prvky do celého estetického vnímání obkládaného prostoru.

 

Neobkládá na nerovný a nepřipravený podklad
Častý a velmi zřetelný problém. Obkladač přijde na hrubou stavbu, kde jsou nějakým způsobem vyzděny příčky, omítnuté stěny, vybetonované podkladní vrstvy a podobně a zákazník si přeje, aby se začalo hned pracovat. Obkladač musí si zkontrolovat rovinatost těchto ploch, jejich vzájemnost kolmost a posoudit, zda je nutno vyrovnávat nebo zda-li jsou plochy dostatečně připraveny. V případě, kdy nejsou splněny podmínky pro montáž, obkladač musí zákazníka na tuto skutečnost upozornit, musí se s ním dohodnout jak podklad vyrovnat, jaké budou vícepráce, o co se doba montáže protáhne a cena za práci se navýší. A co v případě, že zákazník nesouhlasí s vyrovnáním a chce na pracovníku, aby začal pracovat, že to vyrovná lepidlem nebo se to nějak srovná? Správný řemeslník od zakázky ustoupí. Ano obkladač, který vidí dopředu, jak bude obklad nebo dlažba po provedení vypadat nemůže nikdy na nerovný nebo nepřipravený podklad provádět svoji práci. Tento problém je samozřejmě i ve variantě, kdy podkladní vrstvy nejsou soudržné a mohlo by dojít k odpadnutí nebo odloupnutí těchto podkladů.

 

Své dokončené dílo si nenechá poničit
Na velkých stavbách dost problém, na menších například v rodinném domku menší. Obkladač po skončení své práce by na dlažbu měl „nechat pustit“ jenom malíře a instalatéra, elektrikáře a jemné řemeslníky pro osazování kuchyňské linky, žaluzií a podobné. Prostě ty, kteří provádí už jenom usazení sanitárních a podobných předmětů. Už by neměl přijít jiný řemeslník, aby začal bourat, sekat, dozdívat stěnu, snižovat strop a podobně. Obkladač by v tomto bodě desatera neměl nikdy rozdělat svoji práci, s tím, že například až po osazení portálu, oken nebo jiných stavebních prvků časem přijde svoji rozdělanou práci dodělat. Je třeba zde ctít, že musí být připravená plocha pro obkládání zcela připravena. Právě v opačném případě hrozí poničení, byť jenom třeba dvou kusů dlaždic nebo obkladaček, což při stavbě nemusí být ani pohledem vidět, a problém se ukáže až při konečném vyčištění obkládaných prostor a pak je pozdě….

 

Je hrdý, nestydí se za svoji dříve vykonanou práci
Tímto sloganem je řečeno vše, co by měl také dobrý obkladač splňovat. V žádném případě by neměl zatajovat dříve odvedou práci, měl by všechna svá dodělaná díly prezentovat na svých www. Stránkách, měl by mít založen svůj reklamní materiál, kde odvedená díla bude propagovat. Každému novému klientovi předá všechna místa, kde kdy pracoval, z důvodu možnosti posouzení jeho kvality. V každém případě při odchodu po ukončené práci, na každém jednotlivém místě, musí zanechat stopu své práce. Neměl by opouštět pracoviště s pocitem nedokončené práce.

 

Neprodává svoji práci pod cenu
Každý obkladač musí znát svoji cenu práce, musí znát své hodnoty, svou profesní odbornost. Nikdy by neměl klientovi přistoupit na jeho diktování ceny, neměl by jít pod svoji standardní cenu za práci jenom kvůli získání dané zakázky. Tímto přístupem by dost ublížil pověsti ceny za práci obkladače. Samozřejmě cena je v různém kraji za práci rozdílná, je potřeba rozlišovat co je trh práce a trh nabídky. Dobrý obkladač to pozná a svoji hodnotu nemůže podceňovat, ani s ní nějak obchodovat směrem dolů.

 

Bohužel nikdy nemá čas vzít ihned novou zakázku

Ano, tento bod jsem v popisování desatera si nechal jako úplně poslední, i když by měl být vlastně na prvním místě. Jak poznám šikovného obkladače? Časté otázky na moji osobu. A moje odpověď je v principu jednoduchá: Tak, že nemá čas pro vás nic udělat. Prosté, ale co s tím? Zde je potřeba si skutečně práce obkladače plánovat s předstihem někdy i půl roku dopředu. Pokud od pána obkladače chci práci, tak s ním začít komunikovat ještě dříve než vůbec začnu rekonstruovat koupelnu, v momentě kdy bude hotová hrubá stavba. A k bodu desatera asi ode mne závěrečné doporučení. Ten kdo přijde ihned po zavolání druhý den obkládat a má v ruce jeden kyblík, z něho mu kouká lžíce a ulomený metr, tak toho ihned pošlete pryč. Bohužel, i když se tvrdí, že vyjímky existují.